Pěstujeme Narančilu, neboli chlupatý pomeranč

Narančila (Solanum quitoense) patří do čeledi lilkovitých. Slovo narančila pochází ze španělského naranjilla, což v překladu znamená pomerančík. Pochází ze severní části jihoamerických And, zde se běžněji používá starý indiánský název lulu nebo lulo.

Je to vytrvalá keřovitá rostlina, která ve své domovině dorůstá výšky dvou a půl metru. V našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky 80 až 120 centimetrů. Listy jsou plstnaté, vykrajované, fialově zbarvené. Existují i trnité varianty, které mají ostré až 2 centimetry dlouhé trny. Květy mají tři centimetry v průměru, bílé nebo nafialověle zbarvené a vyrůstají ve skupinách ve výšce 60 až 80 centimetrů.

Plod je kulovitá, přibližně 5 centimetrů velká, zlatavě žlutá bobule, pokrytá jemným chmýřím, které se snadno stírá. Uvnitř plodu nalezneme sytě zelenou dužninu plnou drobných bílých jadérek. Ta je velmi aromatická, chutná po kombinaci lesních malin, jahod a ananasu. V nedozrálém stavu je většina plodů nepoživatelná, je nutné je nechat vyzrát dostatečně. Plody jsou bohaté na vitamín C.

Narančilu pěstujeme jako pokojovou rostlinu v hlinito-písčitém pěstebním substrátu s přídavkem rašeliny. Od jara do podzimu je možno rostlinu pěstovat i na balkonech. Rostlina má ráda polostinné stanoviště.

Narančilu můžeme vypěstovat ze semen, které zasejeme do propustného hlinito-písčitého substrátu a necháme na světlém a teplém místě vyklíčit. Rostlinu snadno rozmnožujeme vrcholovými řízky rostlin, koupenými ve specializovaném zahradnictví.

Rostlinu pravidelně zaléváme odstátou vodou pokojové teploty. Narančila nesnáší přemokření (uhnívají ji kořeny) a vápno v půdě. Rostlinu hnojíme 1 až 2 x měsíčně hnojivem Plantacote.

V bytových podmínkách je opylení vhodné provést ručně. Z květů vytrhneme prašník, který rozřízneme a pyl naneseme na bliznu.

Plody dozrávají na podzim a sklízíme je ručně. Chloupky, jimiž jsou plody pokryty, lze snadno setřít pomocí vlhkého hadříku. Lze je konzumovat čerstvé, slouží k přípravě ovocných nápojů, džemů a nebo zmrzliny.

Narančilu necháme přezimovat při teplotě 10 až 18 °C na světlém místě, s omezenou zálivkou. V únoru rostlinu hluboce seřízneme, aby získala keřovitý tvar. Pokud jsou na rostlině plody, řez odložíme až na dobu po odplození.

Nejvážnějším škůdcem v našich klimatických podmínkách je puklice a sviluška.