Škrkavky u domácích mazlíčků

Tělo škrkavek má oblý tvar, je pevné, svalnaté a bělavě zbarvené. V dospělosti měří samci 8 až 12,5 centimetrů, samice až 18 centimetrů. Jejich vajíčka jsou pouhým okem neviditelná, ve vnějším prostředí jsou navíc extrémně odolná (tedy i v mrazech). Jedna dospělá samice škrkavky vylučuje denně až 200 000 vajíček. Vajíčka se dostávají do prostředí trusem, infekční jsou zhruba za 14 dní.

U dospělých psů a koček se vyskytují škrkavky poměrně zřídka, ovšem většina z nich má larvy těchto parazitů uložené v orgánech. U štěňat a koťat je ovšem až 90 % šance, že se u nich škrkavky objeví. Nejčastěji k přenosu škrkavky psí dochází z orgánů feny během období březosti, kdy se škrkavky uvolňují do krve a přes placentu pronikají do plodů. Po porodu jsou z těla matky ještě několik týdnů vylučovány společně s mateřským mlékem. U koťat dochází na rozdíl od štěňat k nákaze až sáním mateřského mléka.

Postižená štěňata a koťata obvykle mají zvětšené, bolestivé, tzv. škrkavkové břicho. Dochází u nich k častému zvracení a průjmu. Z dalších nespecifických příznaků lze pozorovat vyhublost, nechutenství, apatii, matnou srst, křeče až epileptické záchvaty, nebo také svědění a kopřivku.

Pouze pravidelné odčervování zbaví domácí mazlíčky škrkavek a zároveň přeruší jejich vývojový cyklus dříve, než vajíčka nebo larvy kontaminují prostředí. Tím se sníží nejen riziko nakažení zvířat, ale také lidí. Dospělí psi a kočky by se měly odčervňovat jednou za tři měsíce. Koťata a štěňata odčervujte od ve dvoutýdenních intervalech až do věku 3 měsíců.

K nákaze škrkavkami dochází pouze pozřením infekčních vajíček. Dochází k tomu např. u malých dětí při pojídání hlíny, písku apod. Zdrojem nákazy ale může být i olizování nemytých prstů nebo předmětů znečištěných půdou a konzumace špatně omytých potravin, které přišly do styku s půdou (například ovoce, zelenina). Nakazit se mohou i lidé, kteří nejsou chovateli domácích zvířat. Nákaza se označuje jako larvální toxokaróza.

Z vajíček škrkavek se ve střevě infikovaného člověka vylíhnou larvy, které pronikají až do cév. Cévami putují do jater a z jater pak mohou proniknout prakticky do jakéhokoliv orgánu. V lidském těle mohou larvy žít i několik let, aniž by postižený něco zaznamenal. Mohou se ale objevit i projevy jako je průjem, zvracení, nechutenství, bolesti břicha, teploty, bolesti svalů a kloubů, kožní vyrážka, poruchy vidění apod. Tyto potíže jsou odstraňovány léky.