Rostliny ze zahrad našich babiček se vrací. Na venkově kdysi všude hojně rostly slunečnice, konvalinky, muškáty a samozřejmě také růže – tehdy však spíše v keříkové formě. Oblíbené byly i karafiáty, narcisy a tulipány. Velmi rozšířený byl zvonek stejnolistý s modrými a bílými květy – modrým se říkalo ženich, bílým nevěsta. Dnes je v českých zahradách k vidění velmi málo, což je ale škoda. Rostlina pochází ze Středomoří a v létě je doslova obsypána květy! Obzvláště dobře vypadá zvonek stejnolistý v závěsných květináčích – zkrášlit si takto můžete balkon nebo pergolu.
Pelargónie jako pověrčivý dárekVděčnou zahradní rostlinou jsou muškáty neboli pelargónie. Na babiččiných zahrádkách byla nejčastěji k vidění odrůda s purpurovými nebo růžovými květy a tmavým žilkováním. Má příjemnou, citrónovou vůni. Muškáty dávaly ženy a dívky svým kamarádkám jako vyjádření úcty a vděčnosti za přátelství. Pokud muškát rostl, přátelství údajně zůstalo pevné. Pokud uhynul, bylo považováno za falešné!
Rozmarýna - koření i lékVýraznou vůni babiččiným zahrádkám dodával rozmarýn (tehdy se více užíval výraz rozmarýna). Jeho jehličkovité listy babičky sušily a používaly jako koření při přípravě drůbeží či telecí pečeně. Zároveň rozmarýna sloužila jako lék na dobré trávení, proti nadýmání a při nízkém tlaku. Málokdo si ale pamatuje, že je rostlinka považována také za symbol věrnosti a lásky. Rozmarýnový věneček nesměl chybět na žádné svatbě – zdobil hlavu ženicha i nevěsty. Brzy ale rozmarýnu vytlačila myrta a z věnečku zůstala jen větvička na klopě saka svatebčanů.
Slunečnice prozáří vaši zahradu„Tak jako slunečnice každým dnem, otáčí se za sluncem, tak já stále hlavou svou obracím se za tebou.“ Vzpomínáte? I Oldřich Nový v dobách našich babiček obdivoval tuto překrásnou, optimistickou květinu. Málokdo však ví, že to není rostlina typicky česká. Ačkoliv je doposud na českých polích hojně k vidění, původně pochází z Ameriky. Slunečnice vyžaduje hodně slunečního světla, jinak je ale nenáročná. Bude Vám neustále dělat radost – stačí se na ní podívat a hned Vám rozzáří den!
Konvalinky – jedovaté kráskyJsou něžné, omamně voní a pokud se o ně naučíte správně pečovat, mohou Vám kvést i o Vánocích. Mohli jste je jako malí vidět na zahrádkách, ve váze nebo i v českých lesích – zde se ale nesmí trhat, jsou totiž příšně chráněné. Také konvalinky měly své místo na svatbách – přidávaly se do svatebních kytic pro nevěstu, aby páru zajistily štěstí a lásku. Pokud chcete dát konvalinku do vázy s jinými květy, nechejte stvoly konvalinky ve vodě několik hodit odstát, vodu pak slijte, nalijte novou a pak teprve přidejte jinou květinu, jinak by přidaná rostlinka mohla uhynout. Všechny části konvalinek jsou totiž jedovaté!