Alternativní možnosti vytápění

Princip slunečního kolektoru je založen na zachytávání slunečních paprsků a jejich přeměně na teplo. Používá se především pro přípravu teplé vody a ohřev venkovního i vnitřního bazénu. Slouží také k přitápění, hlavně na začátku a na konci topné sezóny, případně tam, kde se topí nepravidelně (chaty apod.). Z ekonomického hlediska se doporučuje nastavit solární systém na 65-75 % pokrytí spotřeby vody, což představuje nejlepší poměr mezi investicí a návratností.

Pro pohon tepelného čerpadla je zapotřebí elektřina, nicméně získaný výkon je proti vynaloženému příkonu výrazně menší. Mluvíme o tzv. topném faktoru, který dosahuje hodnot až 5,5 (příkon:výkon 1:5,5).

Čerpadlo odebírá teplo ze vzduchu a předává ho vodě do topného systému. Toto čerpadlo nevyžaduje zemní práce, a proto je vhodné pro objekty procházející rekonstrukcí. V zimě je třeba počítat s nižším teplotním faktorem (lépe kombinovat s dalším zdrojem tepla).

Teplo se získává z vody z podzemního vrtu. Podzemní voda si udržuje stabilní teplotu celý rok, což umožňuje dosáhnout hodnot topného faktoru 5,5. Vody musí být dostatečné množství a nesmí být znečištěná. Systém vyžaduje i druhý vrt, kam bude odčerpaná voda vypouštěna. Tlakové nároky čerpadla můžou ohrozit hladinu spodní vody u sousedů.

Tento typ je nejoblíbenější. Teplo ze země se získává pomocí zemních kolektorů nebo tepelným čerpadlem využívajícím tepla zemní sondy.

Teplo odebrané z venkovního vzduchu přechází přes klimatizační jednotku do interiéru. Ohřátý vzduch je možné rozvádět do více místností. Nevýhodou je nižší topný faktor.

Jedná se o zpětné získání zbytkové energie z teplého odpadního vzduchu. Ve výměníku je odpadnímu vzduchu odňato teplo. To je předáno čerstvému vzduchu přivedenému do objektu. Čerstvý vzduch se pomocí ventilátoru přivádí do rekuperátoru, elektrickým ohřívačem se zahřeje na požadovanou teplotu a potrubím distribuuje do vytápěných prostor. Rekuperace účinně využívá veškeré tepelné zdroje, například metabolismus osob, osvětlení, vaření i výpočetní techniku.

ekologické vytápění

Biomasa je zjednodušeně řečeno rostlinná hmota (nejrozšířenější ve formě dřeva, dřevěných briket a pelet).

Fotovoltaika se zabývá procesem přímé přeměny světla na elektrickou energii. FV články seskupené do FV panelů různých velikostí a výkonů jsou základem FV systému. Nejvíce jsou v současné době rozšířené křemíkové fotovoltaické panely. Účinnost polykrystalických modulů je 12-14 %, monokrystalických modulů 12-16 %. Cena a životnost jsou stejné.

Ideální polohou pro montáž FV panelů je směr jih s 10stupňovým vychýlením na západ. Pro instalaci FV systémů je velmi vhodná sedlová střecha, díky níž se dá ušetřit část nákladů za konstrukce potřebné k polohování panelu do 45 stupňů. Jeden kilowatt, cca 8 m2 FV panelů, je schopen v podmínkách ČR  za rok vyprodukovat 1100 kWh energie.

Kogenerační jednotky řeší zároveň výrobu tepla i elektřiny. Využívají přes 90 % energetického obsahu paliva.

Využití malých kogeneračních jednotek může přispět k energetické soběstačnosti domácností. První mikrokogenerační jednotka na bázi Stirlingova motoru je již testována v praxi. Při kogeneraci musí být zajištěn pokud možno trvalý odběr tepla. Jinak by výroba elektřiny po zapojení tepelného výměníku sice byla možná, ale neekonomická. Nespotřebované přebytky elektřiny lze na základě smlouvy uzavřené s distributorem elektřiny odprodávat do elektrické sítě.