Tonkinská kočka – Tonkinese

Toto kočičí plemeno vzniklo křížením barmských a siamských koček. Vznikly ze šlechtitelského programu, který byl vyvinut v Severní Americe koncem 60. a počátkem 70. let minulého století. První doložený jedinec se objevil ve městě Rangún v Barmě roku 1930, odkud byl převezen do Severní Ameriky, kde následně probíhal šlechtitelský program. I když zde byly uznány již v roce 1975, mají tonkinské kočky v Británii a v Evropě stále provizorní statut. FIFA tyto kočky nejsou uznány, uznávají ji organizace CCA, ACFA, ACA. Svůj název získala podle bývalé provincie na teritorii severního Vietnamu, Tonkin.

Je to velmi společenská, čilá a aktivní kočka dobrodružné povahy. Potřebuje být neustále středem pozornosti, proto je vhodné pořídit se alespoň dva jedince. Je dosti zvědavá a nic jí neunikne. Vztah k dětem a ostatním domácím mazlíčkům je spíše rezervovaný.

Srst je krátká, hustá, hedvábná a lesklá, vydatně přiléhající na tělo. Zbarvení je modré, hnědé žíhané, platinové, čokoládové, lila, želvovinové, bílé, červené nebo skořicové. U mladých koček je o něco světlejší, u starších koček je tmavší.

Tonkinská kočka líná poměrně málo. Srst je vhodné jednou týdně pročesat, pročesávání slouží k odstranění odumřelých chlupů. Pokud chceme, aby tonkinská kočka měla lesklou srst, tak ji pravidelně hladíme semišovým hadříkem. Koupání není nutné.

Výšku tonkinské kočky standart neuvádí.

Váha se pohybuje v rozmezí od dvou do šesti kilogramů.

Tělo je středně velké a svalnaté.

Nohy jsou poměrně delší, urostlé a pevné. Zadní nohy jsou delší než přední. Tlapy nejsou velké, tvarem jsou oválné.

Hlava je čtvercová a méně špičatá. Brada je masivní, tváře jsou zakulacené.

Krk je urostlý a hrudník dobře rozvinutý.

Uši jsou středně velké, stojaté, široce posazené, na koncích zlehka zakulacené.

Oči nejsou velké, jsou šikmo posazené. Mají zelenomodrou barvu.

Ocas je delší, ke konci se zužující, většinou zdvižen nahoru.