Istrijský hrubosrstý honič

Istrijský hrubosrstý honič (slovinsky Istarski Ostrodlaki Gonič, anglicky Istrian Wire-Haired Scent Hound) byl vyšlechtěn v dnešním Chorvatsku v polovině 19. století zkřížením Istrijského krátkosrstého honiče a Vandejského tritona. Důvodem byla snaha získat silnějšího a zvučnějšího hlas pro Istrijského hrubosrstého honiče. Honič byl původně vyšlechtěn pro lov zajíců a lišek, nízký zvučný hlas byl proto velmi důležitý. Po rozpadu Jugoslávie se tato nově vzniklá rasa dostala na pokraj vyhynutí, v současné době se ale jejich počet začal opět zvyšovat.

Jedná se o silné, dobře stavěné psí plemeno střední výšky. Výška v kohoutku se pohybuje okolo 46 až 58 cm, hmotnost okolo 20 kg. Hmotnost se pohybuje mezi 16 až 24 kg. Oči jsou tmavé, uši tlusté, čenich široký. Srst je hrubá a dlouhá 5 až 8 cm, barva srsti je bílá až béžová, mohou se vyskytovat i narůžovělé skvrny či oranžové skvrny. Vzácné nejsou ani oranžově zbarvené uši a oranžová skvrna ve tvaru hvězdy na čele.

Ať už toto plemeno vychováte jakkoliv, Istrijský hrubosrstý honič zůstane vždycky svůj: mírný, poslušný a klidný. Velmi dobře snáší ztížené podmínky a prakticky jakékoliv počasí. Nemá problém s ostatními zvířaty, výborně vychází i s dětmi. Více mu ale svědčí venkov nebo předměstí, není to pes vhodný do městského ruchu.

Istrijský hrubosrstý honič je velmi čilý pes, potřebuje proto pravidelné a dlouhé vycházky a zátěžové hry. Jeho hrubá srst naštěstí žádnou zvláštní péči nevyžaduje. Istrijský hrubosrstý honič se dožívá v průměru dvanácti let, aktivní život ale jeho šance na vysoký věk prodlužuje.