Potkani se zabydleli všude na světě a žijí téměř v těsné blízkosti člověka a jeho sídel. V 18. století se tito nevítaní savci dostali jako černí pasažéři v nákladních prostorách lodí do Evropy a téměř okamžitě vytlačili ze všech přímořských přístavů méně přizpůsobivé krysy.
Potkani – obecné informace Řád: hlodavciČeleď: myšovití
Rod: rattus norvegicus
Délka: 28 centimetrů
Hmotnost: 100 – 600 gramů
Potkani – životní prostředí
Potkani jsou schopni se přizpůsobit každému podnebí s výjimkou polárních oblastí. Jen myš domácí se vyskytuje na ještě rozsáhlejším území než potkani. A nejenže žijí v každém typu životního prostředí, stále častěji se vyskytují v blízkosti zemědělských usedlostí, na městských skládkách nebo v kanalizačních systémech pod městy. Potkani se usazují, pokud je to možné, v blízkosti vody, kde se cítí jako doma, už jen proto, že jsou velice zdatní plavci.
Pozřením nakaženého hlodavce se může nakazit i váš pes - např. leptospirózou.
Potkani žijí v rodinných klanech. I když je tato kolonie malá, nesnesou se její členové s potkany z jiného klanu a tvrdě odhánějí nebo dokonce usmrcují každého nepřítele. Každá kolonie má svou přísnou hierarchii, což znamená, že potkani, kteří jsou výše postavení, strpí vedle sebe jen sobě rovné potkany.
Potkani – způsob obživy a potrava
Potkani jsou všežravci. Za potravou vychází převážně v noci, ale zahlédnout ho můžete již za večerního soumraku. Potkani nemají sice nějak vynikající zrak, ale tento nedostatek nahrazují skvělým čichem, pomocí kterého si hledají potravu.
Potkani se živí různými obilovinami a to buď uskladněnými v pytlích či ještě čerstvými na polích. Žerou však také mnoho živočišné stravy. Loví jiné drobné hlodavce a svůj jídelníček si zpestřují i příležitostnými náběhy do kurníků, kde napadají slepice nebo mladé kachny.
Pokud mají potkani hlad, dovolí si i na zvíře, které je stejně velké jako králík. Stejně jako všichni hlodavci, tak i potkani neustále všechno ohlodávají, čímž obrušují nepřetržitě dorůstající řezáky.
Potkani – rozmnožováníSamičky potkanů jsou schopny se rozmnožovat od doby, kdy dosáhnou hmotnosti 115 gramů, což je asi ve stáří jedenácti týdnů. Mezi samičkou a samečkem neprobíhá před pářením žádné namlouvání a ani se mezi nimi nevytvoří žádný pevný svazek.
Potkaní samičky si v podzemí staví volná hnízda a používají všechny možné dostupné materiály (sláma, pytlovina aj.). Za asi 23 dní po páření přichází na svět šest až jedenáct mláďat. Ze začátku jsou zcela bezmocná, slepá a odkázaná na mateřskou péči.
Při dobrých podmínkách mívají samice potkana tři až čtyři vrhy do roka. Jedna březí samice tak může založit během několika málo měsíců celou kolonii potkanů.
Potkani – zvláštní znaky ZubyPotkani mají celkem 16 zubů (2 řezáky a 6 stoliček v každé čelisti). Nemají žádné třenové zuby ani špičáky jako všichni hlodavci.
UšiPotkani mají velmi dobrý sluch. Uši mají malé a hustěji osrstěné než krysy.
ČichDíky tomu, že mají potkani velmi dobře vyvinutý čich, mohou jednoduše vyhledávat potravu.
Přední tlapkyPotkani přední tlapky často používají k přidržování potravy při žraní. Jestliže chtějí potravu přenést jinam, drží ji mezi zuby.
Potkani – některé zajímavostiJeden pár potkanů dokáže mít během jednoho roku přes 800 mláďat.
Pokusná zvířata, kterým se říká laboratorní krysy, jsou vlastně potkani. Jejich používání má pro lidstvo veliký význam.
Společně s krysami byla do Evropy zavlečena blecha morová, která ve 14. století způsobila smrt 25 milionů lidí. Vzhledem k tomu, že v té době panovaly nedostatečné hygienické podmínky, se z krys velmi snadno přenesla na lidi. Této nemoci se říkalo černá smrt. Epidemie v Evropě tehdy na dlouhá desetiletí vylidnily celé oblasti. Mor později přenášeli i potkani a ještě počátkem 20. století způsobil v Indii velké ztráty na životech.