Peterbald – další bezsrstá kočka z Ruska

Peterbald je relativně nové kočičí plemeno pocházející z Ruska. Vzniklo v druhé polovině roku 1994 v St. Petersburgu experimentálním křížením orientální kočky a donského sphynxe. Uznávají ho zatím jen některé organizace - v roce 1996 bylo uznáno ruskou organizací SFF, v roce 1997 jej uznala TICA, v roce 2003 WCF a v roce 2008 došlo k uznání plemene americkou ACFA. U FIFE je uznání Peterbalda prozatímní.

Povaha peterbalda by se dala přirovnat k siamským a orientálním kočkám. Peterbald je hravé, velmi inteligentní, přátelské a důvěřivé plemeno kočky. Snadno se učí a nemá záludnou povahu. Svého majitele miluje a skoro vždy k němu hodně přilne. Vztah k dětem a ostatním domácím mazlíčkům je spíše rezervovaný.

Kůže je vrásčitá, zřídka pokrytá lehkým ochmýřením. Stejně jako u donského sphynxe se často rodí koťata se srstí, kterou ale do dvou let života zcela ztrácí. Někdy lehké ochmýření zůstává. Může být po celém těle, na čenichu, uších nebo nohách. Její délka ale nesmí přesáhnout 2milimetry. Barva srsti je velmi různorodá.

Peterbald není náročná na péči. Necitlivější je toto kočičí plemeno na prostředí, ve kterém žije - škodí mu velké výkyvy teplot a nebo prašné prostředí. Dvakrát do měsíce jej koupeme, případně jeho pokožku utřeme navlhčenou jemnou houbou.

Standart přesnou výšku neuvádí.

Váha peterbalda se pohybuje v rozmezí od 2 do 5 kilogramů.

Tělo je štíhlé a elegantní. Je dlouhé a dobře osvalené.

Končetiny jsou pevné, předloktí rovné, tlapky oválné, prsty dlouhé a rychlé.

Hlava je velká a klínovitá, pozvolna se po obou stranách rozšiřuje směrem k uším.

Nos je dlouhý a přímý.

Uši jsou velké, na bázi široké, zašpičatělé.

Oči jsou mandlovitého tvaru, mají většinou zelenou nebo modrou barvu.

Ocas je dlouhý, rovný, silný a pružný.