Kočka domácí – původ Kočka domácí je již po tisíciletí průvodcem člověka. Kočka domácí je vlastně příbuzná kočky divoké, po které zdědila vynikající zrak, sluch a tělo dokonale uzpůsobené k lovu. Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. Už ve Starém Egyptě patřila kočka k uctívaným zvířatům. Věřili tomu, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání.
Kočka domácí – charakteristika Kočky domácí nevykazují v podstatě žádné charakteristické znaky plemene. Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi.
Kočka domácí – vzhled Kočky domácí existují ve všech možných barevných varietách, mohou být mourovaté, žíhané, tříbarevné nebo rezavé. Škála barev a kombinací může být různá a jedinečná. Barva očí těchto koček většinou ladí s barvou srsti. Srst může být krátká i delší.
Kočka domácí – charakter a temperament Každá kočka – i domácí – má svou jedinečnou povahu. Tyto kočky mohou být klidné, vyrovnané, milé a mazlivé. Kočka domácí se chová podobně jako její divoce žijící příbuzný. Doma chované kočky si sice nemusí shánět potravu, ale přesto se projevují jako lovci. Na kořist číhají někde v úkrytu, nebo se za ní přikrčeně plíží. Většina těchto projevů je instinktivní.
Kočka domácí a výstavy Kočka domácí není dokonce ani vyřazena z výstav. Nehodnotí se u ní přesně dané standardy, ale spíše kondice, zdravý vzhled a celkový stav.
Kočka domácí a kastrace Kočka domácí může mít koťata dvakrát za rok, přičemž v jednom vrhu jich může mít až deset. Kočky domácí, které nejsou určeny na chov (a volně žijící), by měly podstoupit kastraci.