Artoisský honič

<!-- -->

Artoisský honič je znám již z dob Jindřicha IV. a Ludvíka XIII., kdy bylo toto psí plemeno ve Francii velmi oblíbené při štvanicích. S postupem času se začalo plemeno křížit, bylo velmi obtížné najít čistokrevného jedince. Po 2. světové válce téměř vymizelo. Naštěstí se v 70. letech dvacátého století podařilo p. Andréchymu plemeno zrekonstrovat. V současné době je používáno k lovu se střelnou zbraní.

Artoisský honič je vyrovnaný, energický a vytrvalý pes, který je charakteristický svým hlasitým štěkotem (ten jde slyšet z opravdu velké dálky) a vynikajícím čichem. Je hojně využíván k lovu. Je otužilý a nevadí mu práce v jakémkoli počasí. Má rád malé děti, dobře se snese i s ostatními domácími mazlíčky.

Výška psa se pohybuje v rozmezí do 53 až 58 centimetrů, s tolerancí +/- 1 centimetr.

Váha artoisského honiče se pohybuje v rozmezí od 28 do 30 kilogramů.

Srst je krátká a silná, poměrně rovná. Zbarvení je tmavě pálené, přecházející k zaječímu odstínu s pláštěm nebo s velkými plotnami.

Artoisský honič je dobře stavěný, svalnatý, ne příliš dlouhý pes, působící dojmem síly a energie.

Lebku má artoisský honič silnou a širokou, vcelku krátkou a okrouhlou, v horní části plochou.

Krk je delší, silný, s velmi malým lalokem.

Oči nejsou posazené příliš u sebe, jsou kulaté, tmavě hnědé barvy, s měkkým a melancholickým výrazem.

Nos je silný a černý, s dobře otevřeným chřípím.

Uši jsou zavěšené ve výšce očí, široké, ploché a jemné, dosahující až ke špičce nosu.

Ocas je silný, vcelku dlouhý. Měl by být delší a hrubší, směrem ke konečku lehce osrstěný. Je nesený do půlměsíce, nikdy nespadá směrem dopředu.

Péče o srst není příliš náročná. Pro každodenní kartáčování je vhodné použít kartáč s přírodními štětinami nebo klasický drátěný kartáč. Pravidelné kartáčování je vhodné, odstraní se tak uvolněná srst. Dále slouží ke stimulaci jejího přirozeného promašťování a k odstranění nečistot.

Výchova štěněte musí být důsledná, měla by začít již od ranného věku štěněte. Výchova musí být také založená na vzájemném respektu. Povaha psa není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat.

Artoisský honič vyžaduje dostatek pohybu a pravidelné, dlouhé vycházky za každého počasí. Je zvyklý žít ve smečce. Dožívá se průměrného věku 13 - 14 let, ale i déle.