Všeobecně o burundukovi
Burunduk páskovaný (Tamias sibiricus) pochází z Asie. Je to nejčastěji chovaný zástupce zemních veverek, mezi které také patří například čipmank východní (Tamias striatus). Řadí se do čeledi veverkovitých (Sciuridae).Ve volné přírodě žije v lesích, pláních a horách s nižšími dřevinami. Obývá lesy jehličnaté i smíšené, od nížin až po hory do cca 1500 metrů. Přestože je burunduk zemní veverka, výborně šplhá po stromech a skáče mezi větvemi a stromy.V zemi si vyhrabává hnízda s komůrkami, ve kterých přespává a uchovává si zásoby na zimu. Burunduk žije v koloniích, kde se jednotliví členové dorozumívají (varují před nebezpečím) skřeky a hvízdáním. Burunduk se dožívá přibližně osmi let.
Jak burunduk vypadá?
Burunduk páskovaný je velký 21 až 25 centimetrů, přičemž ocas tvoří polovinu délky jeho těla. Jeho hmotnost se pohybuje mezi 50 až 140 gramy. Od veverky obecné se liší polovičním vzrůstem, barvou srsti, která je hnědošedá srst s pěti tmavými pruhy a částečně jinou stavbou těla.
Chováme burunduka
Jednoho a nebo dva burunduky?
Začátečníci by se měli zaměřit na chov pouze jednoho burunduka. Burunduci jsou zvířata, která jsou aktivní ve dne. Mladí jedinci (do stáří půl roku) se poměrně snadno ochočí. Nesmíme na něj ale spěchat. Přibližujeme se k němu vždy pomalu a klidně. Během ochočování musíme být trpěliví a ohleduplní. S postupem času můžeme burundukovi pořídit kamaráda. Pořizovací cena burunduka se pohybuje přibližně mezi 1000 až 2000 Kč. Není vhodný pro rodiny s malými dětmi.
Výběr a vybavení klece
Minimální rozměry klece by se měli pohybovat okolo 1 x 1 x 1metru. Čím větší klec bude, tím lépe. Burunduk potřebuje dostatek pohybu, proto pokud můžeme, zajistíme mu dostatečně velký a bezpečný výběh (burundukům prospívá i venkovní voliéra na chráněném místě, pozor však na možné podhrabání). Ve výběhu by se neměli vyskytovat elektrické kabely, příliš hladké plochy, plastové sáčky, čistící prostředky a další chemikálie. Klec umístíme na místo bez průvanu, kam nepadají přímé sluneční paprsky, ale kde je přesto dostatek světla.
Do klece umístíme slaměnou podestýlku, budku na spaní (minimální rozměry 15 x 15 x 15 centimetrů), keramickou misku s potravou, napáječku, sépiovou kost, svislé i vodorovné, hrubé větve (nejlépe ovocných, chemicky neošetřených stromů) i s kůrou, po kterých bude moci burunduk šplhat a také houpačky z látky, provazy a pozorovatelny. Vhodné je do klece umístit i větší misku se zeminou, aby se mohl burunduk popelit. Podestýlku nevyměňujeme příliš často, burunduky stresují změny. Výhodou je, že jsou tato zvířata velmi čistotná a jejich výkaly nezapáchají.
Vhodná strava pro burunduka
V přírodě se burunduci živí měkkými a suchými plody, příležitostně hmyzem.Vhodná strava pro burunduka se skládá z ovse, pšenice, prosa, slunečnicových semínek, lískových a vlašských ořechů (nejlépe ve skořápce, slouží pro broušení zubů), žaludů, bukvic, pampelišek a různých druhů ovoce. Jídelníček burunduka můžeme doplnit o speciální krmné směsi pro veverky, cvrčky nebo moučnými červy. Denně mu vyměňujeme vodu v napáječce a obohatíme ji o vitamínové kapky. Do stravy mu můžeme přidat krmný vápník.
Tip:
Vždy zkontrolujeme, zda-li burunduk zkonzumoval potravu, kterou jsme mu podali. Velmi rád si ji schovává v domečku a nebo do lícních toreb.
Upozornění:
Mandle jsou pro burunduky smrtelně jedovaté!
Rozmnožování burunduků
Období rozmnožování burunduků začíná v dubnu, po ukončení zimního spánku. Doba březosti trvá přibližně 1 měsíc a obvykle se narodí v jednom vrhu 3 až 6 mláďat. Samice kojí mláďata necelé 2 měsíce.
přidat příspěvek