Zvířata také stárnou

Stárnoucí zvíře na obtíž?

Při pohledu na štěňátko každý z nás přede blahem. Mnozí neodolají, udělají z něj člena své rodiny a sní si ho co nejlépe vychovat. Hrajeme si s ním, trpíme, když kňučí a sdílíme jeho radost. Nic ale není věčné, ani mládí. A vitalita pejska postupně slábne. Chuť na hraní je tatam, dlouhé procházky nepřipadají v úvahu. Přidávají se nemoci a špatné nálady a psí kamarád je nám najednou na obtíž. Nejjednodušší a nejpohodlnější, co může pán nebo panička udělat, je čtyřnohého zvířete se zbavit. Přitom my sami taky jednou zestárneme, taky nebude celý život plný energie a dobré nálady. Není ani vyloučeno, že budeme pro svou rodinou přítěží. Dokážete si představit, že by nás naši vlastní potomci odložili ve stáří do domova důchodců? Že vám to připadá nelidské? Ano, to určitě je. A stejně tak mnoho lidí odložilo svého přestárlého pejska. Proto se k němu chovejte tak, jak byste si přáli, aby se ostatní na stáří chovali k vám.

Než koupíte štěně...

Psí senioři pro nás mohou být i přínosem – pomáhají nám vytvářet si úctu ke stáří a rozvíjet v nás lásku k životu ve všech jeho stadiích. Proto až vás zase uchvátí roztomilé štěňátko, berte na vědomí, že jednou vyroste a zestárne. A až budete přemýšlet o tom, zda svému synovi či dceři pořídíte za hezké vysvědčení pejska, položte si otázku, zda jste v budoucnu připraveni postarat se také o psího dědečka či babičku.