Všeobecně o této rostlině
Zamioculcas zamiifolia je rostlina z čeledi Áronovitých (Araceae), která pochází ze Zanzibaru, Madagaskaru a Tanzánie. Na silných stvolech, které mohou být až 1 metr dlouhé, jsou hustě rozmístěné listy na krátkém horizontálním stonku. Listy jsou zpeřené, tmavě zelené, lesklé, s pravidelně lehce zašpičatělými lístečky. Vytváří dojem růžice. Pod zemí nalezneme u rostliny velkou podzemní hlízu, která je zásobárnou vody - proto je někdy tato rostlina řazena mezi sukulenty.
Umístění a pěstební teploty
Zamioculcas má rád rozptýlené světlo, dobře roste i na hůře osvětlených místech (při omezené zálivce). Rostlinu pěstujeme při běžné pokojové teplotě pohybující se okolo 20 až 25°C. Přes zimu udržujeme teplotu v rozmezí od 16 do 18°C, také omezíme zálivku.
Zálivka a vzdušná vlhkost
Rostlinu pravidelně zaléváme. K zalévání se používá pouze měkká, odstátá voda, pokojové teploty. Vzdušná vlhkost by se měla pohybovat kolem 85%. Nedostatek, ale také nadbytek vody rostlinám škodí. Půda musí dobře odvádět vlhkost, dbáme proto na vhodnou drenáž.
Hnojení a substrát
Od března do září rostlinu přihnojujeme 1x za 14 dní speciálními tekutými hnojivy pro hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně standardním tekutým hnojivem. Pěstební substrát by měl obsahovat 1 díl listovky, 1 díl jehličnatky, 1 díl rašeliny a 0,5 dílu písku. Do substrátu je dobré přidat trochu sekaného sphagnumu. Mladé rostliny přesazujeme každý rok, rostliny starší zhruba každé 2 až 3 roky.
Množení
Tuto pokojovou rostlinu rozmnožujeme dělením při přesazování, pupenovými řízky (celý složený list s pupenem) nebo listovou čepelí (část dobře vyvinutého složeného listu). List před zasazením osušíme, pro lepší zakořenění použijeme stimulátor růstu. Umístíme na světlé a teplé stanoviště, kde zakoření během dvou měsíců.
Choroby a škůdci
Rostlina je velmi odolná proti škůdcům díky svým silným listům. Pozor bychom si měli dát na přelití rostliny a následnou hnilobu dužnatých stonků.
Diskuze