Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), rostlina z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), je naší nejznámější jarní kvetoucí rostlinou. Tato 10 - 20 cm vysoká, vytrvalá cibulovitá rostlina se objevuje na zahrádkách často ještě ve zbytcích sněhu. Sněžence se také lidově říká vyskočila nebo koukoříček.
Stanoviště pro sněženky
Sněženkám vyhovuje polostinné stanoviště, půda by měla být výživná a vlhká, nesnáší však přemokření a těžkou půdu. Lužní lesy, příkopy, humózní listnaté i smíšené lesy, vlhké louky, druhotně parky a zahrady, jsou pro sněženku ideálním stanovištěm.
Jak se množí sněženky
Množí se cibulkami, které se sází na podzim až 15 cm hluboko (aby v létě nezaschly). Sněženky mají tenkou slupku, která rychle vysychá, proto je nelze dlouho skladovat. Na stanovišti se dobře rozmnožují a vytvářejí nádherné skupiny. Rozšíření na stanovišti můžeme také podpořit dělením trsů. Vždy po třech letech v době květu nebo po odkvětu vyjmeme trsy rostlin ze země a ručně je rozdělíme na několik částí, tak abychom nepoškodili kořeny. Trsy přesadíme na nové místo. Po několika letech můžeme mít zahradu plnou sněženek a navíc sněženky jsou po rozdělení trsů vitálnější.
Použití sněženek v zahradě
Používá se do trvalkových záhonů, trávníků, na obruby záhonů, pro řez květů a na výrobu farmaceutických přípravků.
Pozor – sněženka je mírně jedovatá!
Sněženka je mírně jedovatá ve všech částech, nejjedovatější je cibule. Otravy u nás nebyly zaznamenány. Na druhé straně účinnými látkami jsou alkaloidy, jichž bylo nalezeno kolem dvaceti druhů.
Sněženka patří mezi ohrožené rostliny
I když se může zdát, že na jaře vidíme sněženky snad v každé zahradě, ve volné přírodě je jejich výskyt velmi řídký a prakticky omezený pouze na lužní lesy a chráněná území. Je zařazena mezi ohrožené rostliny (C3). Trpí zejména ztrátou svých přirozených biotopů, trháním v době květu a vyrýpáváním cibulek.
Diskuze