Angínovník a jeho původ
Rostlinka s názvem angínovník není u nás moc známá, avšak v zahraničí je velmi oblíbená. Angínovník (latinsky: Belamcanda chinensis) pochází z východní Asie. O použití angínovníku na různé zdravotní problémy se píše již ve starých čínských a mongolských lékopisech.
Belamcanda chinensis – pěstování
Angínovník vyžaduje slunné stanoviště, půda by měla být výživná, propustná, pH nejlépe neutrální. Angínovník špatně snáší větší mrazy, je nutné jej na zimu z venkovního stanoviště přenést do chladnější místnosti nebo jej celoročně pěstovat jako hrnkovou rostlinu.
Angínovník - množení
Angínovník se množí dělením trsů nebo semeny, která se vysévají v únoru až v březnu. Při běžné pokojové teplotě (což je cca 22°C) semena vyklíčí asi za 14 dní , za další 4 měsíce by již rostlina měla kvést.
Angínovník a jeho použití
Stonek angínovníku je vhodné používat při revmatismu, při nadýmáni a zácpě, při chorobách ledvin nebo močových cest. List angínovníku se používá obvykle čerstvý, jeho žvýkání může pomoci při angíně nebo zahlenění. Pozor! Listy angínovníku při nadměrném použití mohou způsobit otok horních dýchacích cest!
Diskuze